Březen 2012

Kapitola 33.

31. března 2012 v 1:59 | Aiko Several |  Richie Aiko Serie 3.
Kapitola 33.

Sedl jsem si tedy zpět na postel a opřel se o zeď pod oknem. Koukal jsem se na spícího Tira. Jeho tvář byla bílá, jako sníh a zcela uvolněná. Bez jediné známky znepokojení. Nejspíš se mu zdálo něco pěkného, zdálo se mi, že se pousmál. Tvář, jako pokožku měl téměř bezchybnou, jen dolní ret měl rozražený od nedávné události s - něco jako hlídači, prasata by bylo asi lepší označení.
Světlé vlasy odkrývaly o dost tmavší kořínky…barva. Takhle delší účes mu sluší mnohem víc.
Nevím, co jsem hledal, ale nemohl jsem se nepřestat dívat. Ruce, trup, ústa, vše bylo moc dokonalé. Nehledal jsem svaly, nepotřebuji partnera z reklam na tablety pro kulturisty. Nehledám ani opak z reklam na různé organizace pro pomoc hladovým. Proti takovým reklamám nic nemám, ale však vy víte jak to myslím.
Tenké pramínky světla teď svítily do Tirových zavřených očí. Jeho tenké obočí a řasy se zakmitaly v podráždění. Posunul jsem se tedy o trochu doprava, víc k jeho nohám, abych mu světlu stínil. Na moment jsem vykoukl z okna. Bylo krásně. Pár bílých mráčků, ale jinak..krásně. S Nickem už bychom nejspíš přemýšleli o plaveckém bazénu, nebo o nějakém výletu do přírody. A proč konec konců ne, je pátek. Nick má dnes krátkou vyučovací dobu.
Auta stále neodjely. Co je sem tak mohlo dovést? Moment. Někoho vedou. V želízkách! Hm. Tak nic. Nějaký hubeňour. Ne. To je Tirův kamarád! Ohlédl jsem se po něm, jestli opravdu spí. Spal. Opatrně jsem kolem proklouzl. Nechtěl jsem ho vzbudit. Zpod postele jsem vytáhl housky. Už byly tvrdší, ale v pokoji byla docela zima, mohli by být ještě dobré.
Byly. Ovšem salám a sýr ne. Šly hned do koše.
Dojedl jsem během deseti minut. Vychutnával jsem si to. Oni nás nechtějí pustit ani na záchod! A na snídani teda jak by smet! Kručelo mi v břiše. Šíleně. Občas jsem si myslel, že by to hlasitostí vzbudilo mrtvého. Ale Tiro spal klidně. Nic ho nerušilo. Slunce už se pohnulo, tudíž paprsky neprovokovaly oči svým světlem.
"Co budu dělat?" oči mi lítaly po pokoji. Snažily se najít nějaký bod o kterém by mohly rozvíjet nějaké myšlenky, nebo lépe. Něco, co by mne zabavilo. Nic nenašly, za to jsem si vzpomněl na ten zvláštní turnaj.
"Měl bych se z něj nějak odhlásit. Stejně nevyhraju! Nemá to cenu! Jak bych mohl!? Trénovat jen nějaký ten den, snad týden a za soupeře mít třeba roky cvičeného nadupaného blba. Ne, to fakt ne. Ale jak. Nejednou mne varoval, abych se držel dohody. Co by mohl dát za ten vážný trest, o kterém mluvil? Že by to vězení? Do kterého vedli Tirova kamaráda? Stále lepší než tohle! Ale…nemohl bych ho tu nechat." Zase jsem se na něj podíval. Pohled Mília, srdce anděla.
Čekal jsem teda, než se vzbudí na rohu postele, abych mu nezabíral místo a on měl více prostoru…. . Čekal a čekal.

Probudilo mě světlo. Usnul jsem. Teď pro změnu svítily paprsky do očí mě. Posunul jsem se do stínu a promnul si oči. Tiro byl vzhůru a upatě na mě koukal. Mile a podezřívavě, jako já, když jsem si ho prohlížel. Asi zkoumal "terén". Jeho pohled mne rozesmál.
"Čemu se směješ?" zeptal se a zasmál se taky.
"Ale, jak jsi se díval. Připomněl jsi mi jednu postavu z Looney Tunes. Znáš to, ne?"
"Jo, jako malý jsem se na to díval." Uklidnil svůj smích. "Jak jsi spal?"
"Jako beránek." Utíral jsem si slzy. "A ty?"
"Snad nejlépe od začátku pobytu tady." Při odpovědi na mne "nahodil" takový šarmantní a roztomilý úsměv.
"Snad?"
"Já řekl snad?" mrkl jedním okem. "Jinak v pohodě?"
"Cože? Jako jestli jsem zdravý?"
"Ne, TO včera, nic nebolí?"
Chvilku mi trvalo, než mi to došlo. "Jo tohle TO. Bez obav!" opřel jsem se o ruku.
"Stále nikoho nepouštějí?"
"Netuším, kolik je..jo, nemáš hodinky. Promiň. Když jsem to šel zkoušet před tím, než jsem usnul, ne." Podíval jsem se z okna. Už tam stálo jediné auto, ale proč!?
"Co tam je?" podíval se taky. Začaly se mi v hlavně rojit obavy, zda je to auto s jeho kamarádem, nebo ne. Mé obavy byly naplněny. Z auta vyšel jeho kamarád s pouty a vedli ho svižným krokem do domu. Bylo to špatně vidět těmi škvírami v okenicích, ale zdálo se mi, že má potrhané oblečení. Ne, nezdálo. Už vím, jak se ztrácejí důkazy o všech těch činech. Prostě nás prodávají policistům. Jakýsi nový druh úplatku. K blití! Pro Tira to muselo být značně horší. Přece jen je to jeho kamarád.

Kapitola 32.

28. března 2012 v 21:28 | Aiko Several |  Richie Aiko Serie 3.
Kapitola 32.

"Hm?" , akorát jsem přemýšlel nad tím, co budu asi dělat, až odtud vypadnu, když se mě na něco zeptal. Ale na co vlastně?
"Říkal jsem, abys to toho nechodil."
Udiveně jsem se k němu natočil. "Do čeho nemám jít?" Přetočil jsem se na bok a tělo podpíral loktem.
"Však ty víš. Do té soutěže. Prachy dostane sice výherce, ale ne ty. Jen tvůj majitel. Zní to blbě, ale povídali si o tom ti velcí chlápci na chodbě. Že do toho chceš jít. Teda, nemluvili přesně o tvém jméně, ale podle toho trenéra soudím, že jsi to ty." Neviděl jsem mu do obličeje, ale zněl ztrápeně, unaveně a - jako by žadonil.
"Ale já už to odsouhlasil."
"Tak za ním dojdi. Řekni mu, že jsi si to rozmyslel."
"Ale já tam chci. Nevím proč bych tam neměl jít. Je to jen nějaký turnaj." Pak se zvedl. Slyšel jsem kroky. Přibližovaly se. Najednou utichly. Sklonil se ke mně a než jsem se stačil na cokoli zeptat, hluboce mne políbil.
Jazykem mi přejížděl po vnitřní straně dolního rtu a postupně jím přecházel na hrany zubů. Na chvilku přestal.
"Nechoď do toho." A znovu mne políbil. "Kvůli mně."
Lehl na mne. Cítil jsem tíhu na své hrudi. Nemohl jsem dýchat, ale po chvilince ano. Podepřel si tělo rukou, jenž umístil na levou stranu vedle mé hlavy. Viděl jsem nějaké lesknoucí se kulaté věci v černé siluetě, nejspíš jsme se sobě dívali do očí. Nebylo tu vůbec nic vidět.
Cítil jsem jeho pomalé dotyky na svých pažích a jazyk mezi svými rty. Nevěděl jsem, jak se mám chovat. Jestli ho ze sebe strhnout, říct ať se uklidní a na vše zapomenout, nebo ho nechat, vidět jak vše vyhrotí. Vyhrála čirá zvědavost, nebo snad jemné, letmé, provokativní dotyky po mé kůži? Nevím. Seběhlo se to nějak rychle.
Jeho prsty sjely po mé hrudi až po pas a níž. Cítil jsem, jak trochu tahá za gumu od mých trenek. Zuby jsem mu jemně stiskl jazyk.
"Děje se něco?", přestal.
"Em. -Vlastně ne."
"Opravdu?"
"Hm."

"Co je!" probudilo mne něco, co mi září drtilo rozespalé oči. Rukou jsem zastínil světlo a zpozoroval paprsky slunce pronikající skrze okenici. "Proboha!"
"He? Co je?" otevřel oči i Tiro. Chtěl jsem vyskočit z postele, ale všiml jsem si, že na sobě nic nemám.
"Sakra!" Co se to včera stalo!? "Kolik je!?"
"Nemám ani páru."
Skryl jsem se pod svou deku a oblékl se. Vyběhl jsem na chodbu až se chlapi, hlídající nás, lekli. "Co děláš!? Nevíš, že nemáte vylézat!?"
"Em, pardon." Zavřel jsem dveře. Kdo… Koukl jsem z okna. Stály tam dvě policejní auta. Že by? Že by nás konečně našli? Ne, tohle neprokouknou.

Má práce na sloh..smyšlený životopis

28. března 2012 v 17:02 | Aiko Several |  Z mého života
Měli sjme vyplnit jakýsi formulář (zkrácenou formou) životopisu. Smozřejmě měl být smyšlený a btý pdoobný realitě. ALe mne to nedalo a musel jsem si z toho udělat srandu. :)

Příjmění, Jméno, Titul
Hraběnka Mařena z Oslích uší

Narození:
31. února 200

Bydliště:
Francie, Oslí uši

Tel. do zaměstnání:
11 88

Řidičský průkaz:
Na veškerá košťata tipu Porsche a Ferrari a auta těchto tipů

Ovládá jazyk:
Cuketinštinu (jsme si nějaký vymyslili) za velmi porkočilí
Francouzštinu za začátečník

____
Samozřejmě to asi přepracuju, ale přečtu tuto verzi. Až pak řeknu že mám nějakou jinou. Tahle mi přijde uvolněnější a zábavnější ^^.

Tak se hlásím :)

28. března 2012 v 13:28 | Aiko Several |  Z mého života
Tak tu máme hodinu z informatiky...
Jelikož déle pracuji s blog.cz, dělám tak trošinku v grafice a mám zkušenosti i s vytvářením dokumentů, mám hotovou práci do (? myslím) konce školního roku (??), nebo minimálně na měsíc, či dva. :)
A co jsme měli dělat? Přetvářet obrázky v Pixlr.com , nebo nějaké upravit, nebo koláž, dokument s nějakými informacemi, fotografií a použitou tabulkou, tabulkový dokument a prezentaci. Jako bonus vše vložíme na nějaký webový server. Můj byl, jak jinak, než blog.cz .
Má tři čtvrtě hodinovou práci je >> Zde <<.

Jak se mám...celkem dobře. Teď jsem si zapomněl sluchátka u tělocvičny, měli jsme TV, takže jsem hodinu bez hudby xd. A pak kreslíme nějaké ilustrace ke rčení. Na to se teď mrknu. :)
A zítra píšeme z magnetusmu až po nějakou výrobu elektřiny...z magnetismu jsem dostal těsně za dvě... tak to bude katastrofa!!

Tě pic! Ondra ;)

Co se stalo, nestalo..

27. března 2012 v 18:24 | Aiko Several |  Z mého života
Delší dobu jsem nic opravdového nepřidal.
Je fakt, že na blogu mi to píše, že za den můj blog navštívilo 50 lidí, jindy 60 a jindy 40, ale na toplistu je pravda zcela jiná. Návštěvnost rychle klesá, ale na blog.cz naopak vzrůstá.

Byť jsem sklidil kritiku za designy kvůli nehodícímu se obrázku,...nevadilo mi to. Kvůli barvám? Nevadilo mi to. Kritika mi nevadí, i když bych se bránil, mlčím. Jsem rád, když mi mou tvorbu někdo ohodnotí. Hlavy netrhám. :)

Co se stalo...nestalo... -škola

Fyzika...test za 2. Těsně! Málem 3. Já..téměř vůbec jsem tu látku nepochopil. Dodnes mi ji nebyla schopna vysvětlit. 2,5 měsíce opravuje jedny laborky. Opravdu nechápu!
Chemie, nechal jsem se vyzkoušet..za 1. Teď mne to začíná bavit.
Občanka...za 1. U ní s podtrženou. Než jsem stačil rozvést odpověď na poslední otázku, abych to tzv. "ozdobil korunkou" , řekla jen "V pořádku, perfektně! Za jedna u mě s podtrženou.". Trochu zábavné...
Matematika... desetiminutovka za 2. Cvičení o podobnosti špatně. Postup bych měl dobře, ale pokaždé jsem dal do poměru obráceně strany. Chjo..
Angličtina project... jedna. Jsem šťastný, protože jsem si něco překládal z wikipedie český, něco z googlu a něco jsem přepisoval a pro sebe překládal z anglické. Jelikož je tam toho mnohokrát více.

Co se stalo...nestalo...-můj "osobní" život

Rodinný život je stále takové to jedno kolo. "A víš co na téhle rodině miluju!? Tu rozmanitost!! Každej den mě nasere někdo jinej!!" (zdroj: film ..nejsem si jistý jestli Líbáš jako bůh -to ale asi ne... netuším...)

Z měho realného života po mne někdo chtěl, abych sem něco napsal. Nejspíš ne. Omlovám se.

Přeji krásný týden!!

Objednávky (Mannon a Anji)

24. března 2012 v 10:48 | Aiko Several |  Objednávky
Ták jsem dodělal a donastavil designy. Teda, podle mě se ta kytka vlevo nepovedla, dělá se strašně do png :( a u Anji jsem nejspíš udělal design moc velký... (i když na mou obrazovku je akorát). Chjo...no fakt nevim :(
Snad se líbí...

Enter stránka :)

22. března 2012 v 17:18 | Aiko Several |  Z mého života
Aahahahaha, konečně jsem ze svého předešlého blogu udělal něco užitečného. Enter stránku.

Kuk SEM.
Na designech se našla chyba :( pro Anji nešel nastavit, musim něco ještě předělat....prosím strpení.

____

Test z fyziky. Skvěléééé z 12 otazky 4 blbě. Supeer!! (Kurva!) Za- fyzika! Vubec ji nerozumim a nevysvětlila mi to...chyběl jsem na magnetizmus :/ Ale ještě mi něco stihl vysvětlil spolužák :) a poradila spolužačka :)

Barvy (báseň)

22. března 2012 v 15:44 | Aiko Several |  Básně
Barvy

B. Ondřej 2012

Oranžová, žlutá, zelená,
to jsou barvy jarní,
rudá, zlatá, modrá,
to zas barvy letní.

Podzim má barvy všechny,
od žluté až po hnědou,
zima je kapkou chudou,
žije pouze bílou barvou.

Barva černá a šedá, ty,
ať se klidí z cesty,
přec nechcem sklízet,
smůlu a pohřby!

Kpíruj pouze a pouze se zdrojem!!

Kapitola 31.

20. března 2012 v 20:29 | Aiko Several |  Richie Aiko Serie 3.
Kapitola 31.

Opět jsem přišel v pozdních hodinách. Myslím na pokoj. Dnes jsme měli s trenérem zvláštní rozhovor o tom, co bude. O tom, co budu muset zvládnout a já pomalu začínal pochybovat o svém rozhodnutí. Vím moc dobře, kolik peněz do toho špekoun musel vrazit i to, že bych mu to musel splatit. To by byl tak rok práce navíc, ale bez přestávek a s čtyřikrát větším náborem jakýchsi "chvilkových návštěvníků". A přeberte si to dle libosti.

Snažil jsem se při vcházení moc nebouchnout dveřmi, ale někdo zapomněl zavřít okno, tudíž byl průvan. Holt to trochu klaplo, trošku víc. Tiro se okamžitě napřímil v domnění, že zaspal.
"V klidu, je chvilku po jedenácté."
"Ach!", zněl až naštvaně, jako by to byl konec světa, že jsem ho omylem probudil. Ale nebyl naštvaný na mě.
"Nevím proč, ale mám strašně 'jemné' spaní! Stále nemůžu řádně zabrat!"
"To už nám hrabe."
"No, to se nechci vidět za těch pár let."
"Za tři.", připomněl jsem mu.
"Co ty víš, co se může stát.", jeho hlas zněl nejistě, až jakoby chtěl brečet.
"To je taky fakt.", co jsem na to měl jiného říct, že? "Děje se něco?"
"Ne, vůbec ne.Co by taky mělo."
"Do hlavy si vidíš jen ty sám. Máš-li problém, ven s ním. Nejsem lhostejný- ke všem ne." Usmál jsem se. Konečně jsem pod svým zadkem ucítil jednu, dnes mi připadalo, měkkou matraci. Opravdu se to mým hýždím líbilo. Následně i záda si uvelebila v mé posteli. Nejprve si nadáváte, kde jste skončili, ale po pár dnech děkujete bohu, že nespíte na slamníku. I to se tu stává, když provedete něco děsného. Větší problém s tím, než se samotním spaním mají alergici. Slamníky se neperou a jsou v něm různé bestie.
"Je tu zima." Prohlásil jsem se založenými pažemi pod hlavou.
"Promiň, zapomněl jsem." Už už chtěl vstát, ale já byl rychlejší. Pootočil jsem kličkou, v okenici to klaplo a už jsme tu měli zcela hlubokou tmu. Ideální pro spánek.
Žádné světlo pouličních lamp, téměř žádné motory aut, ani řev teenagerů. Bylo úterý, není se čemu divit.

Asi za půl hodiny Tiro prolomil ledy ticha, panující v našem zatemněném pokoji.
"Víš, mám s tebou problém."
"A jaký?", nevěděl jsem co má na mysli. Jestli se mám pro sebe usmát, nebo šklebit, když po pokoji poletovali vtipné zvuky z jeho unaveného nitra. Začínal se otevírat okolí.
"Nechoď do toho!"

Dům modrých růží (fantasy)

20. března 2012 v 20:28 | Aiko Several |  Kapitoly


Úryvek / ukázka:

"Ahoj, jestli tohle čteš, tajemná to, že jsi už zdravý a já mrtvá. Škoda, že jsem s tebou nemohla počkat déle, než jsem chtěla. Věděla jsem o tvé nemoci dýl. Nechtěla jsem nic pokazit. Měla jsem se s tebou tak dobře, až jsem se bála, že ti TO nestihnu ukázat. Stihla jsem, jsem za to moc ráda. Jen o jedno tě poprosím, dej prosím pozor na TO. Nemusíš se toho vůbec bát. Budeš žít ještě ohromě dlouho.
S pozdravem a přáním nádherného života, jenž tě ještě čeká, Nim."


Čti zde: Kapitola 1. / Kapitola 2. / Kapitola 3. / Kapitola 4. / Kapitola 5. / Kapitola 6. / Kapitola 7.