Kapitola 7.

11. února 2012 v 19:58 | Aiko Several |  Richie Aiko Serie 1.
Kapitola 7.

Když jsme skončili , bylo asi sedm , byl jsem úplně vyřízený , chtělo se mi spát. Opravdu honě! Během chvilinky jsem usnul v náruči Nicka , jeho teplé sevření mne naplňovalo tím největším pocitem bezpečí , co jsem kdy cítil.
Pod tenkou dekou jsem spal tři hodinky , pak mne vzbudila rána dveří. Neochotně jsem vylítl z postele , abych se podíval , kdo to sem vtrhl. Byl to Nick. Nesl obrovskou tašku plné jakých si dobrot. Teda , myslil jsem si to podle vůně, ale taška se otočila a já spatřil logo Macdonaldu. Byl jen v mikině. Klíčky od auta pověsil na věšáček. Rychle jsem si oblíkl trenky a šel ho přivítat. Ale něco mi řeklo ať počkám. Zastavil jsem se , v tu ránu zazvonil telefon. Nick to zvedl.
"Tady Nick. Kdo je tam ?" působil tak přátelsky.
"Co po nás chcete!?" jeho hlas zbystřil a výrazně znepřátelil. Šel se podívat do ložnice. Vlítl jsem pod peřinu. Myslil si že spím a zavřel dveře.
"Nechte ho mimo hru. Nic neudělal." Než že by mluvil spíš žadonil. Uslyšel jsem vrznutí židle a zbystřil svůj sluch. "Co mám teda udělat?" zeptal se po chvíli ticha. "To nemůžu! A vi to víte!" vyjekl zděšeně. "Když to udělám , necháte nás být? Ale myslím navždycky?" slyšel jsem jak popotahuje a brečí. "Dobrá , udělám to. Snad už se neuslyšíme." Položil telefon a dal se to breku. Tak moc jsem chtěl jít za ním. Bohužel jsem nemohl. Nechtěl jsem. Nevěděl jsem , co se stalo , ale nechtěl jsem narušit nic mezi námi. I když moje hlava nechtěla , srdce popohnalo nožky a vyskočil jsem z postele. Otevřel jsem dveře. Spatřil jsem Nicka , jak si splašeně utírá slzy , vstal a šel uklidit hamburgery i hranolky co koupil. Já stál mezi dveřmi.
Chvilku jsem váhal co mám dělat , nakonec jsem šel za ním. Ale místo Nicka jsem spatřil dvaceti pětiletou rozbrečenou trosku. Stál opřený o linku , objal jsem ho ze strany , ukazovákem setřel slzu a optal se opatrně "Co se stalo? Špatný den?" , místo odpovědi popotáhl , dal mi prstem znamení , abych chvilku posečkal.
Sedl jsem si na židli a jemu jednu taky vysunul. "Sedni si a řikej."
"Promiň , nejde to. Musím běžet." Teď byl slejvák jako hrom. Bere si klíčky od auta plus sluneční brejle. Do deště!
"Vrať to."
"..?" koukl se na mne smutnýma rudýma očima.
"Nejezdi nikam , vybouráš se!" rozeběhl jsem se za ním.
"Sbohem." Řekl a zmizel.
Mobil nechal doma. Koukl jsem se na poslední volané číslo , opsal si ho na ruku propiskou , co byla pod linkou v prvním šuplíku v levé skříňce. Rychle jsem mu zase zamkl klávesy. Mobil jsem položil tam , kde byl , a čekal až se pro něj vrátí. Nikdy nezapomíná na mobil. Šel jsem nenápadně do obýváku. V tom se rozlétli dveře. Byl to Nick , chmátl po mobilu , ale- zase zmizel.
I já jsem čapl po mobilu. Ihned jsem vytočil to číslo.
"Ehm!" ozval ose tam.
"Zdravím." Řekl jsem.
"To jsi ti Tiro?"
"Ne! Rád bych věděl-."
"Co chcete?" řekl hlasem velmi hlubokým ,až mne zamrazilo v zádech a k tomu se tak jako smál.
"Co jste řekl Nickovi. Tady je Richell Aiko." Snažil jsem se taky mluvit co nejhlubším hlasem , nedařil ose mi to.
"Ah! To jsi ty , ta jeho nová -ehm- prdelka?" ,já jen prskl do telefonu. "To je neslušné!"
"Jdi k čertu!Co jsi mu řekl!" už mi bylo po krk toho jeho brblání a poučování.
"Řekněme to takhle , když budeš v patnácté dřív jak on , můžeš zachránit léta sobě a zbytek života jemu. Neříkám ovšem , že zachráníš život sobě ,jen léta. Uvažuj nad tím. On už jede." Típl telefon bez dalších informací.
Rychle jsem se oblékl do kalhot , pohodlného trička , mikiny a lehké bundy. Na hlavu kšiltovku , zamkl jsem byt a klíče hodil do schránky na poštu. Cestou jsem napsal SMSku Nickovi , že nějací chlapi vtrhli do domu a všechno co viděj ničej. Musel jsem ho nalákat zpátky.
Přijel za chviličku , měl na spěch , auto nechal nastartované. Chyba! Vlezl jsem tam a jel na roh patnácté. V duchu jsem mu říkal , ať si nedělá starosti. Během chvilku mi vibroval v kapse mobil. Už na to přišel.


Konec první serie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katashi Katashi | Web | 12. února 2012 v 10:11 | Reagovat

Drama a akce :D Tak jak se to první díly tak trošku táhne, tady se to všechno vyhrotí v takovou dramatickou situaci, jo? Ani jsem se nenadál a dočetl jsem první sérii...

2 AranisLea AranisLea | Web | 20. března 2012 v 19:14 | Reagovat

Júúú!! Blesk z čistýho nebe (aneb jak já řikam prudkému vyhrocení situace). Taak to mam v oblibě :D Těšim se dál, rychle si padam číst, sem jak malá holka (a co, že SEM malá holka?)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.