Kapitola 6.

11. února 2012 v 19:56 | Aiko Several |  Richie Aiko Serie 1.
6. Kapitola

Probudil jsem se asi kolem jedné hodiny. Myslel jsem si , že má Nicky i odpoledníku , ale co bylo zvláštní , doma nebyl ani ve čtyři. Já měl hlad , i přes to , že jsem dojedl ten hokus pokus.
Čekal jsem do pěti. Stihl uklidit , vytřít schody naší čtvrtky paneláku , přesněji jen dvě patra a to druhé jen kvůli nemocné babičce co tam bydlí.
Ani v půl šesté doma nikdo nebyl. Ze zlosti jsem se díval na internet po nejhorším receptu na světě. V polovině z nich bylo přísadou projímadlo. To bych mu snad neudělal.
V šest konečně klaply klíče v zámku. Vykoukl jsem z ložnice do chodby a spatřil jeho děsnou šedou bundu s nevkusnou červenou šálou. Šel domů jen s kufříkem , bez jídla. Sobec !
"Ehm!" odkašlal jsem si , aby si mne taky všiml.
"Ahoj!" přivítal mne s úsměvem. Ale kdo tu koho vítal , že!?
"Kolik je prosím tě?"
"Ani nevím , promiň , bral jsem kroužky za jednu nemocnou učitelku." Já na to nic neřekl , ale v duchu jsem si myslil své.
"Já ti to řeknu!" vstal jsem a šel mezi dřevěná futra do chodby. "Je šest pryč a ty nikde! O hladu tu chcípám , uklízím a nevím co ještě a ty si bereš kroužky za nějakou tu tvou-!"
"Dost prosim tě! Fakt na to nemám náladu! A co si myslíš? Vždyť ji neznáš! Je nemocná jenom dneska."
"Zrovna v pondělí. Vsadim se že je rozvedená a čeká na dalšího pořádného chlapa co?"
"Nemám na to náladu." Prošel kolem mne a zavřel se do ložnice.
Víte , já nenávidím lidi , co nechávaj čekat jeho rodinu. Opravdu jsem řekl rodinu? Sebral jsem si bundu , peněženku s posledními svými penězi a vypadl. Nevím co se honilo hlavou jemu , ale mne se toho moc dobrého v hlavě nedělo. Když jsem odcházel asi jsem slyšel otevírající se dveře z ložnice. Chtěl se snad omluvit? Na to jsem zase neměl náladu já! A Asi ani čas , bar maj otevřeném jen do osmi , své povídání doplňovali další panáčky vodky a zlaté teguili .

Sedl jsem si k baru a řekl si o celkem levnou vodku.
"A máš osmnáct mladej?" vytáhl sem občanku.
"Tak to sory." A podal mi panáka. Kopl sem ho do sebe a řekl si o další. To sem spláchl půlkou litru pivka , přemýšlel o správných věcech. Seděl jsem tam do sedmi. Ale zakecal jsem se s barmanem a protáhlo se to do osmi.
Domu sem přišel v jedenáct. Nicky seděl u stolu , spal a před ním ležela moje fotka z maturiťáku. Opřel jsem se o stůl , málem jsem spadl. Ale když v sobě máte pár panáčků. Opatrně jsem se "doplazil" ke dveřím od ložnice , když jsem ale bral za kliku , spadl sem. To byla šlupka! Nicky se vzbudil. Chtěl mi pomoct, ale blbej alkohol se vzbouřil z místa úlevy na místo jazyka. "Nešahej na mne sakra!" Nickyho ruce se vzdálili. Ani do ložnice sem ho nepustil , ale moc jsem chtěl. Můj jazyk prostě neposlouchá.
Mnohokrát v noci klepal a ptal se "Můžu dál?"
"Co myslíš !?"
"Promiň mi Richi, já-…"
"Co ty? Posral sis to sakra!" to sem říct nechtěl! Proč se všechny ty chvilky , kdy se omlouvá zvrtnou v tak hnusné věty? A ty chvilky , kdy se Nick omlouvá jsem tok do půl roku jednou.
"J-Já… dobrou noc."
Prskl sem na něj a vyplázl jazyk.

Ráno v pět mě vzbudil budík. Strašně mě bolela hlava. Snad mi praskla lebka ? Nebo jsem si dál o něco… .Koukám kolem sebe , půlka našeho letiště je ustlaná. Ztěžka zvednu svůj línej zadek a přesunu ho ke dveřím. Ty jsem otevřel a co nevidím. Nicky spí na židli. My sme se pohádali? To snad ne. Rukou jsem si chmátl po vlasech ,ulízl je , protřel si oči a párkrát do něj rukou strčil , ale mírně.
"Jsi v pohodě?" zeptal jsem se ho , trochu jsem ještě spal.
"Víš , chci se ti moc omluvit." Začal svou první větu.
"-…" mlčel jsem , nevěděl jsem co mám říkat.
"Dlouho jsem nepřišel kvůli kroužkům." Koukl mi do očí a pokusil se mi chmátnout po ruce. Neucukl jsem , ani by mi to svědomí nedovolilo. Nesnesu pohled na to , když je zničenej.
"Stál jsem několikahodinovou frontu a sehnal jsem pro nás dva tohle." Do ruky mi strčil dva kousky modrobílých papírků.
Byly to lístky na -, ne lístky , ale poukázka na zájezd! "Proboha! To je-… ." padl jsem mu kolem krku se slzami v očích. "Já- nevím co říct. Děkuju! Moc děkuju!" začal jsem ho líbat. Byla to poukázka do Japonska , na jednu pláž pro dvě soby na týden. On mi pár polibků obětoval , ale pak se mne zkoušel zastavit.
"Po-." Já ho ještě jednou políbil a počkal. Asi se chtěl nadechnout. "Zavolám do školy.."
"Proč? Je to špatně?"
"Dobrý den , tady Nick Lyem. .." bože já jeho příjmení miluju! "Chtěl bych se omluvit , ale mám chřipku. Mám horečky a zvracím , bylo by možné- ?" z telefonu se ozývaly zvuky , ale nebylo jim rozumět. "Děkuji ! Odpracuji to jindy. Moc děkuju!" zakašlal a položil telefon.
"Jsi doma?" práskl jsem dlaněmi a nasadil smutný pohled.
"Už to tak vypadá." Usmál se a otevřel náruč. Na co čeká , že ho obejmu? Nemohl jsem si takovou příležitost odpustit a skočil na něj. "Promiň mi to." Řekl po dlouhém polibku a hladil mne. Projížděl rukou v mých vlasech. Miluju jeho šampon , strašně krásně voní. A jeho dlouhé vlasy- prostě ho miluju!
Pak mne zase dlouze políbil. Nejspíš omylem se mnou bouchnul o zeď. Opřel se pravou rukou a levou mne začal uspokojovat. Usmiřovací sex nade vše! Nohy mi začali klouzat. Zeď mne dřela do zad , ale to jsem teď docela vypouštěl z hlavy. Rozepínal jsem mu jeho včerejší tričko. Džíny a popotáhl pruhované trenýrky. Já jsem byl už od probuzení jen v trenkách. A ty už mi moc dlouho nevydržely. Líbila se mi ta dlouhá chvíle. O okno cinkaly kapky deště míšené s vločkami. Za chvíli už to byly jen kapky. Zhasli jsme světlo a přesunuli se do ložnice. To už bylo trošku lepší. Skončil jsem na posteli s dosud neustlanou přikrývkou. Nicky zatáhl nově udělané žaluzie , pak se ke mne pomalu soukal. Lehl jsem si na záda , levou nohu mírně pokrčil , tím sem mu dal najevo , jak mi to bude pohodlnější. Ale jeho zrovna pravá ruka bolela , takže stejně to skončilo vyvrcholením ejakulací s mou pravou nohou nahoře. Pak začala ta pohodlnější část pro mne. Jen tak jsem si ležel v tom obrovském měkkém prostěradle a nechával si slastně kouřit penis. Musím jen dodat , že Nick má skvěle rychlý jazyk. Do těch osmi minut toho nejkrásnějšího okamžiku jsem mnohokrát zasténal křehkostí mého ega. Nick se na chvíli usmál. Když jsem vyvrcholil s tím nejsurovějším partnerem , nastala změna. To samé jsem jen udělal já. Měl jsem jen trošku problémy poradit si s poměrně , poměrně asi ne , ale o dost větším průměrem i délkou. Bylo to trošku těžší , ale svůj způsob jsem si našel. Tahle chvíle se zapíše do nejskvělejších usmiřovacích sexů v historii Ameriky! Myslel jsem si.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katashi Katashi | Web | 12. února 2012 v 10:07 | Reagovat

Dobře... tohle jsem trošku nečekal :D Já se obávám, jaký rating dát u mé povídky (a to všechno kolem sexu obcházím docela dost) a ty do tu 'střelíš' bez upozornění :D Pořád mi jejich jednání připadá dost dospělé chovají se na víc než na devatenáct (?) let, ale není to špatně...
,,Tahle chvíle se zapíše do nejskvělejších usmiřovacích sexů v historii Ameriky! Myslel jsem si." Hlavně ta poslední věta... ono je to docela dobré rýpnutí, takový lehký sarkasmus... také často díly ukončím nějakou jízlivou poznámkou :D

2 AranisLea AranisLea | Web | 20. března 2012 v 19:05 | Reagovat

Úžasný. Já čtu knížky pro lidi od 18 let, že ano. Třeba Kulhánka. Ten tam taky, náznak sem, náznak tam a inteligentní člověk si to poskládá, zbytek smůla. A ty rovnou sem, pic ho, bez obalu, já jen civěla :D Je to dobře, že se někdo nebojí a nekrouží jak kolem horký kaše :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.