Kapitola 4.

11. února 2012 v 19:55 | Aiko Several |  Richie Aiko Serie 1.
4. Kapitola
-O dvacet pět měsíců později-

Tak jsem našel svůj magnetofon. Od posledního příběhu uplynulo hodně času- hodně.
Tak mi táhne na dvacet. To to letí. Výšku jsem odložil a z jediného důvodu. Nastěhoval jsem se ke svému příteli , malovali jsme atp. Matka se dva roky léčí v psychiatrické léčebně, za pár dnů ji pustí. Víte co udělala? Chytla pod krkem jednu prodavačku ze supermarketu. Prostě jí zase hráblo. Jak jsem vystudoval ? Od druháků jsem měl samé , až na jeden předmět, který vedl otec toho , jak jsem ho nazýval , svalovce. Víte co to bylo za předmět ? Technické kreslené a každý rok jsem z toho měl za čtyři. Ať jsem dělal co jsem chtěl. Učitelům se vymlouval na nízkou aktivitu v hodině , prý že odmítám spolupracovat a dával mi špatné známky jen kvůli milimetrům špatně. Co se dá nadělat.
Z Rossallie je výborná atletka a ten svalovec si odpykává desetiletý trest za pobodání spolužáka. Ještě že jsem to nebyl já.

Někdo zvoní.
"Chvilinku." Ale zvoní znovu a znovu "Chvilinku!". Zrovna vařím, zároveň vybaluji.
Otevřel jsem dveře a zůstal stát. "Co tu chceš?" byla to matka. Pustili ji dříve za skvělé chování.
Náš rozhovor skončil po začátku její první věty "Potřebovala bych peníze.." to už jsem nesnesl. Zabouchl jsem dveře. Opřel se o ně a uhladil se své vlasy. Protřel oči a ucítil zápach z kuchyně. "Sakra!" naštěstí to co se připálilo byl jenom hrnec.
Znovu se ozval zvonek. Tentokráte jen jednou. Koukl jsem se kukátkem , byl to Nicky , můj přítel s dvěma papírovýma taškami plných různých potravin. Vtrhl dovnitř , naklonil se ke mně a políbil mě , při čemž nohou zabouchl dveře.
"Kde jsi byl tak dlouho?" zeptal jsem se ho.
"Copak nevidíš? A k tomu tam byla taková ježibaba , furt otravovala pokladní kde najde snad třicet věcí. Ptala se na osm druhů tampónů a který z nich je lepší." Tašky položil na hranatý bílý stůl ze dřeva a skla.
"Byla tu máma." Řekl jsem.
"Jaj , co chtěla?" zeptal se a sundával si šálu , venku už sněžilo.Byl konec listopadu , co by jsme chtěli.
"Prachy , prachy a prachy." Usmál jsem se a zamíchal omáčku.
"To voní! Co to bude až to bude?"
"Nevím , dělám pokus." Rozesmál jsem ho.
"Snad to nebude jak ten poslední." Sedl si unaveném na židli u stolu.
"Nechutnalo ti to?" zarazil jsem se.
"No což o to, ale tři hodiny se neodlepit od záchodové mísy je trochu moc." Usmál se a povzdechl si.
"Máš dneska směnu?"
"Kdepák. Dneska mám volno. Zítra ale mám zase plno hodin. Jdu si udělat nějaké věci do práce." , pracoval jako učitel na jedné vysoké škole. Vyučoval grafiku a techniku s počítači. Mé nejoblíbenější předměty. Ironie…
Už jsem se zmínil , že jsem vyrostl ? No jo! Mám sto sedmdesát osm centimetrů! Yapá!
"Co jsi říkal?" zvolal z vedlejšího pokoje , nad hlavou mi bzučela digestoř.
"Nic , vybalil jsi nákup?"
"Promiň , promiň , hned to udělám."
"Dobrý , já si to vezmu." , šel jsem ke stolu pro tašky a on se vyřítil z chodby jak formule a vrazil do mě. Padli jsme na zem. Já si hladil čelo , ale on měl vyraženém dech.
"Máš ale tvrdou hlavu Richi!"
"Však ty to rozkejcháš." Rozesmáli jsme se. Pak jsem vstal , sesbíral věci ze země a uklidil do lednice. Zamíchal s omáčkou a podíval se přes roh kuchyně. On tam furt ležel! Přešel jsem k němu s obavou , jestli se mu něco nestalo. On mne ale čapl a strhl na zem, převalil se a koukal mi shora do mých hnědých očí. Pohled mu lítal z pravého na levé a pak mne políbil. Zase mne bolela hlava. Pěknou chvilku pokazila blbá omáčka! Prskala a hrnec se zase připaloval. Odstrčil jsem ho a rychle jsem běžel do kuchyně. Cestou jsem se omlouval "Promiň! Teď fakt nemůžu!" , až mi to bylo hloupé.
"Neomlouvej se , za to může ten tvůj pokus!" usmál se. Vstal a odešel k počítači.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katashi Katashi | Web | 12. února 2012 v 9:54 | Reagovat

Tohle jsem nečekal... skok o dva roky dopředu. Zdá se mi, že to moc ženeš - respektive - máš v hlavě spoustu nápadů, ale trošku skáčeš - potřebuješ to ze sebe co nejrychleji vypsat. Ta střední potom nenabyla takové důležitost, jakou jsem očekával - ale alespoň jsem se dozvěděl něco o charakterech postav a jejích následných změn. Té matky mi bylo docela líto (klidně bych rozepsal její pocity - ale myslím si, že ti používáš trochu jiný styl psaní, než já)
Zarazil jsem se, že se partnerovi hlavní postavy doopravdy něco stalo - to už by na mně bylo už trochu moc rychlé... ale zachránil to zbytek povídky. Dobře se to čte, na chyby nehledím, takže se ničím nezdržuji :D

2 AranisLea AranisLea | Web | 20. března 2012 v 18:51 | Reagovat

Zajímavý to skok... Dva roky, no co, už sem zažila i horší (konkrétně šest let) :D Stále se mi to dost líbí :D

3 mumu-kaha mumu-kaha | Web | 14. května 2012 v 0:11 | Reagovat

Nesnáším ten jeho pokus :D jim to pokazil

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.