Kapitola 14.

11. února 2012 v 20:00 | Aiko Several |  Richie Aiko Serie 2.
Kapitola 14.

Tiro kývl.
Začal jsem povídat. "Víš, když jsem se poprvé vyspal s Nickem , vpadal jsem stejně jako ty. Až na to , že jsem nebrečel tolik bolestí , jako štěstím. My to tu přežijeme , slyšel jsi , za tři roky půjdeme domů." Pokusil jsem se o úsměv. V téhle situaci použít usměv? Asi jsem se zbláznil. Kývl , utřel si slzy a dobelhal do své postele. Roztrhaným tričkem si otřel krev z pozadí , vsunul se do postele , což jsem udělal taky , ale než jsme usnuli , asi jsme přemýšleli oba nad tím samým. Kde se vlastně stala ta chyba!
Ráno mě vzbudilo hlasité mlácení do dveří. Byl jsem v tričku a spodním prádle , otevřel jsem. Hned se na mne strhli dva chlapy s černou čepicí. Hodili mne na zem , jeden mi izolepou omotal hubu , druhý ruce a nohy. Bylo to jako v hororu.
Začali se svlíkat. Pociťoval jsem ledové krůpěje potu na zádech i v podpaždí. Následovalo svlečení mého prádla , dokavaď na mne neviděli jen holou béžovou hladkou kůži se strupy od na ránách od včerejška. Raději jsem se ani nepokusil o řev. Vybavila se mi totiž jedna věta .."..když budete hodní , možná vás pustím dřív.." takhle nějak jsem si ji pamatoval. Když viděli , že se o nic nesnažím , sundali mi pásku. Než jsem stačil cokoli říct, už jsem jeden "klacek" držel mezi rty. Druhý se mi pokoušel vsunout ten svůj mezi půlky. Šlo mu to blbě s máma svázanýma nohama. Z levého oka mi ujela slza. Do kuřby jsem zapojil i svůj ztuhlý jazyk , což uvolnilo od jednoho muže hlasitý vzdych , prozrazující rozkoš , kterou jsem mu přinášel. Bylo to docela dobré , po těch trpkých dnech zjistit, že někomu můžete jaksi- "pomoci" k radosti. Po chvilce i ten druhej vrazil tam ,kam chtěl. Ale to ve mně uvolnilo ukrutnou bolest! Nejen že to spustilo krev ze stále nezhojené zadnice , ale ke všemu jeho velevážená tupost strhla tlusté strupy na zádech a stehnu. Ani se neomluvil. Akorát se na mě sklonil , něco pošeptal do ucha, mám pocit že takovéto laciné "miluju tě" k tomu mi olizoval ucho , nechutné, na což pokračoval prudkým vsunem vpřed i výsunem vzad. Jeho přirážky docela dost bolely! První byl během pěti minut. Druhý mi uvolnil zadek , asi si chtěl vyzkoušet mojí tlamku , páč se mi do ní hned vystřídali. Polkl jsem , nemohl sem dopustit zašpinění spermatem zatím čisté podlahy , na kterou padlo několik stovek dolarů -dýžko.
Při klapnutí dveří mi po tváři stékala hořkosladká slza. Opět. Nemohl jsem dýchat , uboze jsem se díval na své dlaně. Nevím , co jsem na nich hledal. Po několika minutách zírání na cosi nepopsatelného mi sami padly na tvář. Bez jakýchkoli vzlyků , litování se , mi začaly ty slzy stékat , prosakovali se na povrch skrze mezery mezi prsty a dál vedly svůj přímí tok směrem k modré podlaze. Dlaně klesly po tvářích.
Neohrabaně jsem si navlékl své kalhoty , mikinu zamířil si to ven. Bylo ale zamčeno , takže jsem zůstal na pokoji úplně sám. Schoulil jsem se pod deku a otevřel trošku okno , aby se vyvětral ten hrozný vzduch. Sněžilo , pomalu , ale jistě. Zíral jsem na nebe. Krásné bílé nebe s čistými vločkami. Nádhera. Ani jsem nepociťoval zimu pod tou tenoučkou dečkou z hnědé bavlny. Od úst se mi zvedal horký vzduch , vycházející z plic. Dech se mi zklidňoval , mysl vyprazdňovala , úplně ode všeho. V rozhlase hráli písničky tipu Britney Spears , Hilary Duf , Lady Peace a různé songy na přání. Nic z toho mi neladilo mému "mlsnému" oušku. Ale co mi skvěle padlo do mého nudného přemýšlení o beznadějně krásném konci tohohle příběhu byla písnička od Nicka Jonase, Introducing me , což byla jedna z mých nejoblíbenějších písniček. Ozvaly se hlasy za dveřmi a zarachotil klíč. Zrovna teď! Zpoza dveří se vynořil tek chlapík z TT , co my sliboval odchod. Přišel ke mně , sedl si na mou postel , zadíval se tím směrem co jsem se díval já , na nebe. Asi čekal , až mu věnuju svůj drahý pohled. Dočkal se.
"Pěkná písnička , co?" zeptal se.
"Jo."
"Hm , oblíbená? Nebo ji slyšíš poprvé?"
"Slýchával jsem ji často."
"Kde?" sundal si kšiltovku , pod níž měl krásné hnědé vlasy , délkově se shodující téměř s mými. Písnička skončila a já se plně soustředil na náš rozhovor.
"V přehrávači."
"Hm. A proč slýchával? Už neposloucháš hudbu?"
"Ne."
"Proč?" Opravdu mu nestačilo slovo NE?
"Poslouchal jsem hudbu když jsem chodil do i ze školy."
"Hm." Kývl hlavou. Pak se pro něco natáhl k oknu kolem mého nosu. Ucítil jsem podobnou vůni vlasů jako u Nicka. Vzrušení ? Obliba? Nevím co mne to chytlo po mysli, každopádně jsem po té vůni lapal jako pes po prvním krmení za dva dny. Byla to droga! Závist!
"Co to děláš?" zeptal se , když mé hlasité dýchání zaslechl.
"N-Nic! C-co bych tak d-dělal!" zrudl jsem. Na to se ale jen usmál. Chmátl po telefonu. Jaký si dotykový mobil s vysouvacími klávesy. Párkrát na něco klepl. Z mobilu začala hrát ta písnička od Nicka Jonase. Zavřel jsem oči , opřel se o zeď a vychutnával si ten moment. Představa o tom, že vedle mne sedí Nick bylo tak trochu absurdní , protože už jen ta nepohodlná postel nemohla představovat ani naše židle , pohovku nebo postel. Do pokoje kdosi vlítl. "Pane hledají vás!" řekl jeden z jeho bodyguardů.
"Hned jdu." Písnička skončila v nejlepším. Padla na mne zlost. Odchází. Člověk , jediná připomínka Nicka taky mizí. Mobil schoval do kapsy své černobílé mikiny. Mrkl na mne a hodil mi papírový pytlík s jídlem -housky , salámy , sýry. Sliny jsem nestačil polykat.
"D-děkuju!" řekl jsem , na víc jsem se nezmohl. Můj zrak se na něj koukl. Koutky úst cukly -utvořili milý úsměv. Ten mi chlapík oplatil s čímž zmizel za dveřmi. Ručky ihned nahmataly housku , měkkou , čerstvou a- teplou! Hodili na ni plátek šunky i sýra a polovinu z ní vrhly do úst. Jedna , dvě , tři , čtyři housky zmizely. Už mám jen tři! Pomyslel jsem si.
někdo zaklepal. "Dále." Pronesla má plná pusa. Ve zbrklosti jsem schoval jídlo pod postel. Pohled mi zkameněl při pohledu na zdrcenou osobu přede mnou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.