Hořký úsměv prosím!

22. února 2012 v 18:53 | Aiko Several |  Z mého života
A dost.
Jsem sráč, svině, pro každého něco z toho.
Snad podrazák, snad zmetek. Snad kretén neb naivka... asi to vyjde nastejno. Od všeho trochu, asi. (I když trochu bude slabé slovo.) K pár lidem se chová, řekl bych slušně, k ostatním až vlezle, prtivně a nechutně. Jo jo a těch slušných že je málo! K těm vlezle už dost a nechutně až příliš! Obrázek si udělej podle sebe! Stejně řeknu to, co mám na slaném jazyku a neřeknu to, co my leží an hořkém srdci. Prolezlé samotou a hnisem z nenasytné prázdné duchanepřítomnosti. Odkejvu ti všechno, ale nevím o čem mluvíš, usměju se na to , na co ty i stejným způsobem, jen aby jsi viděl/a , že na to mám asi tak podobný názor. Někdy se zeptám "Co jsi říkal /a?", to těm, ke komu se snažím chovat mile. (cca 4 lidi? Nebo snad 3?) Jsem zvyklý na své chování. Jsem zvyklý na své reakce a i na to, že jsem cholerická bestie. Stejně jednou udělám něco, co se někomu nebude líbit a od té doby spolu nepromluvíme. Tak proč to bránit, když není proč !?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.